Jdi na obsah Jdi na menu

Zážitkový týden - Ádr 2016 a další oblasti

31. 7. 2016

Po loňské návštěvě Adršpachu s Nikolkou jsem se usnesl, že alespoň jednu dovolenou v roce strávím znovu v Ádru.

Loňská návštěva ve mě probudila vzpomínky na dětství, kdy jsem s tátou jezdil do Ádru minimálně jednou dvakrát za rok. Táta jezdil častěji, tehdy prý skoro každý volný víkend. Lezcké stěny nebyli, lezlo se na skalách. V létě byla pískařská sezona, protože Kras měli jako tělocvičnu místňáci.

A právě ti můžou za to, že se táta k lezení dostal. Konkrétně Ivan "Hastroš" Bajer, který ho vzal lézt, aniž kdy otec tušil, že se to dá. Představuju si to nějak takto, kdo zná Hastroše, dá mě za pravdu: Pičo, co děláš vo vékendu. Nic? Tak se jede zétra na skaly. Žes to nedělal, šak nési čurák ne, tě to naučíme. :) S ním poznal Jana "Drobka" Krcha, Mauglího, Vildu, Jeffa, Peteho a další a další. Pak mladí, Jako Pavel Weisser, Zdenek "Janzen" Konečný, Čumpelík, Blboň, no prostě celá sajtna skvělých lezců a kamarádů. S nimi začal jezdit a lézt, nikdy nebyl žádným velkým lezcem, ale něco se mu podařilo a díky těmto lidem i nějaké střední hory ve Fankách se dosápal i na 5 tisícovku. No a protože oni jezdili do Ádru, tak on taky a já pak s ním.

Moje vzpomínky jsou spíš na pohodu bez dozoru rodičů a blbnutí u Stránských. S Danem, který je asi o dva roky starší jsme vařili polívku, kterou někdo přivezl z lezení v rakousku, tehdy vzácnost, však to bylo za komančů, lezení na Komunistu, toulání se po skalním městě. Vždycky jsem si od někoho vyprosil nějakou tu karabinu, hodil na sebe sedák s pásů od auta, který někdo tehdy šil a lezecké kalhoty, co mi táta sehnal v nemocnici a já je dozdobil barevnými sprayi a tvářil jsem se jako obrovskej lezec, protože jsem cinkal a se všema lezcema se znal smiley. Nejlepší bylo, že se nemuselo chodit brzy spát, mytí bylo odloženo na školní rok a celeou dobu jsem mohl chodit bosej, jak je v Ádru zvykem. Jedním slovem POHODA.

Před pár lety jsem se vrátil po hokeji k lezení a asi před dvěma jsem měl to štěstí, že si mě na starost vzal Pavel W. Přijel jednou k nám a ptal se mě kolik mě vlastně je let. Když jsem mu řekl, že 40, podíval se na mě s údivem "Ty seš tak starej"? smiley No jo Pavle, když tobě bylo dvacet, tak ten rozdíl byl velikej, vy jste dělali těžký prásky, nový cesty za 9/10 a já byl desetiletý dítě, který patřilo k Frantovi. Teda aby historii bylo učiněno za dost "Prdeláčovi". Táta jezdil dráhu na kole a zbyly mu z toho lejtka, stehna a zadek, no a přezdívka mezi lezci byla jasná. Dohodli jsme se, že by mě někdy vzal na lezení a už to bylo.

Já toho moc nenalezu, ale s Pavlem mě to začalo bavit ještě víc. Díky němu se to snad i zlepšuje. Jde to pomalu, co taky ve čtyřiceti čekat, repre už z toho nebude smiley a z hokeje jsem tvrdej, jak říká Pavel. No napadlo mě tedy loni, když už "lezu", že vyrazíme na prodloužený víkend do ádru. A všechno bylo jako dřív. POHODA.

Pak jsem se díky Nikolce seznámil s Milanem. Dnes už to není její kamarád, ale můj smiley a taky můj spolulezec. Slovo dalo slovo, co s dovolenou a bylo jasno, Milan ještě nikdy v Ádru nebyl, tak že vyrazíme. Nějaký ty lehčí a bezpečnější skalky tam z loňska znám, něco vyradil mladej "Drobek" Karel Krch smiley a bylo. Ješte jsme se dohodli s Pavlem, který nám nabídl, že pojede na chatu v Českém ráji, že když bude podmínka, tak on tam bude a máme se stavit.

Od soboty do středečního večera jsme tedy strávili v Ádru. No co povídat, nádhera. Kromě jednoho volného dne, protože z neděle na pondělí pršelo a šli jsme na další den na procházku se furt jen lezlo, no a v noci ponocovalo a pilo. Pak jetě přijela Kamarádka Iveta s její kamarádkou Eliškou. Připojili se k nám a potahali jsme je po nějakých věžičkách. Na Věže ještě nemáme smiley Polezli jsme díky radám Karla krásný cesty na křížáku a nějaký si sami našli. Když jsme tam blbli, tak vola Pavel, že to u nich vypadá dobře a jestli chceme, tak se máme stavit. Že by nás místní vzali na Kobylu. Pro mě nebylo nad čím přemýšlet. Rozbili jsme tábor a vyrazili na cestu z písku na písek. Holky už museli domů, tak jsme druhou polovinu dorazili sami.

Tím začla druhá část dobrodružství. K Pavlovi jsme dorazili až v noci, představi nám plán na další den a my natěšení ulehli v postelích a peřinách. Ráno jsme vyrazili do Skaláku, no zase tak ráno to nebylo, únava se na nás začala projevovat a deficit spánku zvětšovat. Stihl nás vzít na dvě věže, kde jsme si zkusili jiný písek a jak to krásně solí. Odpoledne volali kluci, že prej se de na tu Kobylu. Přesunuli jsem se do Příhraz a když jsem ji uviděl, ani jsem nedýchal. Začínají se plnit sny. Kluci už měli cvaklý druhý kruh, který se staví nebo nahazuje, v České cestě. Pak dorazil další kamarád, který to vytáhne. Prej, zdar, to je "Bobuláč", Míra a další. Na druhý den jsem nahlédl do průvodců a nestačil jsme koukat, "Bobuláč" Petr Čermák, "Míra" Miroslav Zvířecí, místní legendy a pak nás ještě vzal za "Špekem" Petr Slanina. Když nakouknete do průvodců těchto oblastí, mnohokrát na vás vyskočí smiley

Kobylu jsme dali na druhým, přeci jen ještě nejsme takoví zkušení lezci. Já si ji dal dvakrát, jednou se stavěním a jednou čistě. No nádhera nádher. Bavilo mě to strašně moc. Už střádám plány na příští rok nebo snad tenhle, že ji vyvedu. Krádnej den to byl.

Na další den jsme jeli zase do jiné části skaláku, museli jsme si vylézt "televizní" Dračí zub. Ten Dračím zubem není, ten je kousek jinde, ale nevylezte si cestu, kde se točil slavný film Jak dostat tatínka do polepšovny. Na vrcholu nás chytla bouřka, Pavel stačil sjet před deštěm, Nikolka za prvních kapek, obřích. No a my s Milanem to jeli za průtže mračen. Při stahování se nám těžký nacucaný lano seklo v komíně okolo bloku. Naštěstí byl druhý konec tak nízo, že k němu Pavel mohl pár metrů v komíně dolézt a já si pak za deště dal taky pár metrů ke kruhu komínem solo s Grigri. Pavel pro jistotu volný konec co stáhl přivázal k sobě, ho jen tak nepřetáhnu smiley kdybych sletěl. Ale dopadlo to dobře, pak už jsme se jen smáli, že to lezení máme se vším všudy.

Po dešti jsme jeli na chaloupku oschnout a vysušit věci. Odpoledne nás vzal Pavlík kolem Suchých skal na oběd, a že by jsme tam pak mohli polézt, protože už bylo krásně. Během oběda u řeky dojel Míra. Prej proč na Sušky, pojedeme na Panťák. Protože nám pavel říkal, že je tam trochu těžší lezení, koukli jsme na sebe s Milanem, ale co, místní nás nevemou jen tak někam. Panteon bylo zase úplně jiné lezení. Vytáhl jsem si VIIb, polezli njěké VIII co nám Míra natáhla (a 1979 udělal) a pak nás nacpali do VIIIc. S mírnou dopomocí jističe jsme to taky zvládli. Zase nás to strašně bavilo a byli jsme rádi, že nás tam vzali. Lezení po dírkách na pevném pískovci bylo super. Ještě, že jsme jeli.

Poslední den, kdy už jsme se chystali k odjezdu došlo i na ty Suché skály. Pavel nám vybral jednu klasiku a jednu, podle něj VIIb. Asi přispěla i únava po  dnech lezení v kuse, ale byla to řádně těžká cesta po super mini stupech a mini chytech. Jeden Jizerský lezec co po nás s dcerou lezl klasiku na dotaz, jestli ví za kolik to je, tak bez zaváhání vystřeil VIIc, snad i těžší. Prej je dost přísná, a taky že byla smiley. S vypětím sil jsme ji vylezli, tedy pokud mluvím za sebe, ale vylezli. Pavel si pak dal ještě kousek IXa surprise no a jelo se domů.

Díky Pavlovi W jsme zažili a poznali lezecký ráj a poznali spoustu skvělých oblastí a především lidí. Už se těším další.

JOHN72

 

Náhledy fotografií ze složky Adršpach 2016