Jdi na obsah Jdi na menu

Výlet do Rax Alpe 6.6.2009

9. 6. 2009

Rax Alpe




Cesta: Weichtallhaus – Ottohaus

Převýšení: 1097 m

Doba výstupu: cca 4hodiny

Doba sestupu: cca 2,5hodiny

Náročnost: A-B pro lehce pokročilé

 

Kousek po šesté jsme se sjeli na parkovišti v Mikulově a z autíček vypadali dost pomuchlaní lidé. Jmenovitě Laky, Lenka, Pavel, Ivetka, John, z auta nevystoupivší Eva a já. Přeházeli jsme bagáže (kterých bylo tak na měsíc) a vydali se po ranní kávičce, někteří pivečku a cigaretce směr RaxAlpe. Po rychlém projezdu Vídní (on tam v sedm ráno nikdo nevstává) jsme pokračovali po dálnici na sjezd Glognittz. Samozřejmě ještě se zastávkou na čůrání za těžké euráče (mě to čůrání stálo podle Ivetky 15€). Asi se někde stala nějaká chybaJ. Po Glognittzkém sjezdu pokračujeme dále přes Payerbach, Hirschwang až do Kaiserbrunnu, kde je krásný malý kempík s úžasným toaleťákemJ a výhledem na vrcholy RaxAlpe i Schneebergu. Cvičně stavíme stany…Po lehkých peripetiích s odvozem lidiček a zaparkování autíček (mimochodem Lexus nemá zadní stěrač), já vím, Johne, je to sedan :-), jsme přebalili úvazky, lana, karabinky a podobné pí....., jako třeba pivo a vyrazili od Weichtallhausu (547 m. n. m.) směr vzhůru…Po deseti metrech jsme se ztratiliJ Po chvíli bezradného bloudění, nám nějaký zmatený horolezec v riflích poradil, kudy se máme vydat, i když to byla úplně jiná cesta, než jsme měli v plánu. No nevadí…Za prvním železným schodištěm se nám otevírá krásné údolí Höllental. Udělali jsme povinná celoskupinková fota (to abychom nahoře mohli zkontrolovat, kdo nám chybí :-) )A začal výstup… Ze začátku pozvolně lesíkem, posléze trošku hůř po skalnatém úbočí. Nastoupila bolest nožiček, zádíček, ručiček a ejhle maďarská klobásová skupinka na prvních žebřících. Tak odpočíváme… Při pohledu na slečnu průvodkyni (na její velmi pěkné pozadí – cenzurováno pro IvetkuJ) jsme se nasoukali do sedáků a hurá na první pořádný žebřík…U některých převládali vytřeštěné oči nad celým obličejem, ale statečně se cvakáme…Ti otrlejší zjišťují, protože se koukají i okolo sebe, že žebřík drží pořádně jen na jedné skobě, ale pššššttttt…Nesmíme prvolezce strašit :-). Stoupáme úžasnou feratovou cestou Alpenvereinsteig s častými žebříky, lehce lezeckými úseky s lany, železnými schody a přechody suťových polí na vrchol naší náročné cesty, na vyhlídku Höllental-Aussicht (1620 m.n.m.). Někteří nepoužívají ani úvazek a u toho ještě v klidu fotí každý kámen, který po cestě vidí a to je jich hodně. Naštěstí nám žádný nezhučel na hlavu (Maďarů bylo opravdu hodně). Za občasného skuhrání se, po bezmála čtyřech hodinách, ozvalo z vysílačky: „Jsem na vrcholu, je tu studený pivo a teplý párekJ!“ To nám náš makrista oznamoval skvělou zprávičku, že už je na vyhlídce. Po nadšeném sprintu na vrchol (někteří uviděli pivo), rychlém převlečení a opět společném fotu (ve Photoshopu přidáme sluníčko) se vydáváme na točené pivečko do Ottohausu (1644 m. n. m.). Proběhla povinná koulovačka, i když zazněly poraženecké názory, že se koulovat v červnu nebudeme :-). A už objednáváme…John to zkouší slovy: „Ein bier und Cola a gulaschsuppe“ a slečna mu vesele odpovídá: „tu si zobertě pečivo“ :-). Pouštíme do sebe zasloužené pivko a polívku, pro jistotu gulášovou, když nás dole čeká guláš :-). Ta fazolová by stejně byla lepší…A už nás trošku začíná tlačit čas, tak se vydáváme na sestup kolem Alpské zahrádky do Hirschwangu k lanovce. Po deseti minutách úmorného sestupu pauza na cigárko a pivečko (John nekouří), po hoďce opět pauzička (John opět nekouří) a už jsme skoro dole…A hups ho, deštíček…Schováváme se do lesa, nasazujeme pláštěnky a dáváme čmoudíčka (už nebudu mluvit o tom, že John nekouří – vypadalo by to, že ho chráním :-) ). A stále prší…Sedáme do autíčka a vyvážíme první skupinku do kempíku…Ti tvrdší jdou pěšky…Za první zatáčku :-). V kempíku nastává debata o odjezdu, ale inteligentní já, navrhuji napřed NEpálivý guláš…Po gulášku se zvedá nálada, ale mraky stále leží nízko při zemi, příště ho udělám silnější :-). Balíme mokrý stan (který doma hodinu drhnu) a vyrážíme přes RedBull zastávku do rodné vlasti…Proběhne pár pitomých keců přes všudy přítomné vysílačky a je půl jedné a jsme doma…Všem gratuluji ke statečnému výstupu, všem nám nadávám za zbabělý úprk a těším se na další společný výstup…S pozdravem horský šerpa. :-)


 

 

Obrazek

 

Autor: Tomáš
 


 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Rax alpy 6.6.2009

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář