Jdi na obsah Jdi na menu

Býčí skála

12. 10. 2007

Lezení na Býčí skále

     Kamarádi pozvali otce k lezení na Macochu ( viz. článek Macocha ). Vzhledem k předešlé nepřízni počasí změnili plán a vyrazili jsme na Býčí skálu. Někteří z nás jsme tam byli téměř po dvaceti letech.

     Nejprve jsme skoukli zkušené lezce, kteří zajistili cesty. Lezl i Pavlův tatínek, kterému je 71 let. Byla to neskutečná podívaná. Lezl opravdu skvěle.

     Poté přišla chvíle pravdy. Otec se přpravil a vydal se na první cestu. Dá se říct, že ji zvládl, až na jeden úsek, celkem bez problémů. Trošku se při tom však "orosil". Druhá cesta byla o něco těžší a projevil se také dlouhý výpadek ve sportování. Cestu nedokončil, především kvůli fyzičce. Myslím, když bude trénovat na domácí stěně, tak další cesty budou pro něj hračkou. To však nic nemění na tom, že jsme prožili zajímavý den a chystáme se na další lezecké výpravy na stará známá místa.

Jeskyně Býčí skála leží ve střední části Moravského krasu, na pátém kilometru údolí mezi Adamovem a Křtinami. Je součástí rozsáhlého jeskynního systému, k němuž patří i jeskyně Rudického propadání.

Býčí skála - co se skrývá uvnitř

Býčí skála není volně přístupná veřejnosti. Vstup do jeskyně, který je zatarasen železnými vraty, se nachází v dolní části vysoké vápencové skály. Dříve byla jeskyně známa do vzdálenosti 450 m, kde byla ukončena jezírkem Šenkova sifonu. Pomocí čerpadel byl v roce 1920 sifon vypumpován a byla objevena tzv. Nová Býčí skála.

Za spolupráce speleopotápěčů byla v roce 1984 proražena štola od Nové Býčí skály k tzv. Prolomené skále. Podplaváním 110 m dlouhého sifonu (Podplavená skála) byl objeven Srbský sifon, jímž se dospělo do prostor Velikonočních jeskyň, které jsou součástí Rudického propadání. Došlo tak ke spojení obou jeskynních systémů. Celková délka chodeb jeskynní soustavy Býčí skála - Rudické propadání je 13 km. Součástí Býčí skály je ještě Sobolova (Barová) jeskyně a vývěry Jedovnického potoka.

Hlavní chodbu jeskyně vytváří bývalé a od Nové Býčí skály aktivní řečiště Jedovnického potoka. Díky němu protékají jeskyní tzv. „velké vody“, opakující se zpravidla po 25 letech. Následkem těchto povodní se ve Staré Býčí skále nevytvořily významné krápníkové útvary. Krápníková výzdoba je až v zadní části jeskyně od tzv. Prolomené skály a v horních patrech.

Býčí skála - výlet do historie

První doložený výzkum jeskyně provedl brněnský lékař J. F. Hertod již v roce 1669. V letech 1867-1873 pátral v prostorách tzv. Předsíně Jindřich Wankel. Objevy svědčily o osídlení už v letech 100 000-10 000 př. n. l. Ve starší době kamenné to byli lovci medvědů, později lovci mamutů a nakonec lovci sobů.

Největší objev (halštatský pohřeb) však pocházel ze starší doby železné. Bratři Felklové náhodně našli v jeskyni bronzovou sošku býčka, kterou předali Jindřichu Wankelovi. Wankel obnovil v jeskyni archeologický průzkum, v prostoru Předsíně byla ze dna odstraněna vrstva naplaveného písku a objevila se dvě žároviště.

V menším z nich se ukrývalo zuhelnatělé obilí, dvě železné sekery a střepy velkých nádob. V druhé zvířecí kosti, bronzový plech, železné části vozu a lidské ostatky. V okolí žárovišť leželo 40 ženských koster - některým chyběla hlava, jiným ruce nebo nohy.

Uprostřed u ohniště stál malý oltář, na němž ležela polovina lebky a dvě useknuté ženské ruce ozdobené šperky. V pozadí Předsíně byla kovárna železa a bronzu. Dohromady se zde našly tisíce předmětů z bronzu, železa, skla a jiných materiálů. Vše představovalo pohřeb náčelníka, kterého do hrobu následovaly ženy, čeleď a koně.

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

 

Náhledy fotografií ze složky Býčí skála

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář